Sušička stlačeného vzduchu pracuje v prostředí kompresorové stanice s vysokou teplotou a vysokou vlhkostí vzduchu. Pokud postrádá vynikající antikorozní vlastnosti, životnost zařízení se výrazně zkrátí. Kromě výrobků z nerezové oceli a chromování, procesu zinkování, je nejčastěji používaným antikorozním prostředkem ochrana laku.
1. Klasifikace antikorozního prostředí
Podle ustanovení národní normy GB/T 30790.2-2014 je atmosféra rozdělena do šesti korozních úrovní, a to C1 velmi málo korozivní, C2 málo korozivní, C3 středně korozivní, C4 vysoce korozivní, C5I velmi korozivní ( průmyslové) a C5M velmi korozivní (námořní).
Pro přesné stanovení stupně koroze se důrazně doporučují expoziční testy na standardních vzorcích. Stupeň koroze je definován ztrátou hmotnosti nebo tloušťky standardního vzorku vyrobeného z měkké oceli a/nebo zinku po prvním roce expozice. Podrobnosti o standardních vzorcích a o tom, jak by měly být ošetřeny před a po expozici, naleznete v normě GB/T 19292.4.
Použití údajů o ztrátě hmotnosti nebo tloušťky z méně než nebo více než jednoho roku expozice k extrapolaci na jeden rok expozice není spolehlivé a není povoleno. Při klasifikaci korozivnosti na základě ztráty hmotnosti nebo tloušťky vzorků oceli a zinku mohou být příležitostně získány odlišné výsledky. V tomto případě by měl být klasifikován jako více korozivní třída.
Pokud není možné umístit standardní vzorek do skutečného prostředí, které má být uvažováno pro zkoušky expozice, pak lze úroveň koroze posoudit odkazem na příslušné typické příklady prostředí, ale tyto příklady jsou pouze orientační a někdy mohou být zavádějící.
Přesný stupeň koroze lze určit pouze skutečným měřením ztráty hmotnosti nebo tloušťky.
Poznámka: Úroveň koroze lze také odhadnout kombinací faktorů prostředí, jako je roční doba vlhkosti, roční průměrná koncentrace oxidu siřičitého a roční průměrné srážky chloridů
2. Povrchová úprava před nástřikem
Před lakováním obrobku je nutné provést komplexní a důkladné odstranění rzi a dekontaminační ošetření, aby se na povrchu obrobku nenacházel pískový prach, železné piliny, svářečská struska, rez, olej a jiné nečistoty, může dosáhnout hladkého a čistého stavu, aby se zlepšila přilnavost povlaku. Pískování je velmi přímá a účinná metoda odstraňování rzi a dekontaminace, která využívá stlačený vzduch jako zdroj energie k rozprašování materiálů (jako je měděná ruda, křemičitý písek, smirek, železný písek, hainanský písek) vysokou rychlostí na povrch obrobek, který má být zpracován, aby se změnil vzhled nebo tvar povrchu obrobku. S dopadem a řezným účinkem abraziva na povrch obrobku získává povrch obrobku specifickou čistotu a různé stupně drsnosti a poté zlepšuje přilnavost mezi ním a povlakem, prodlužuje trvanlivost povlaku a přispívá k vyrovnávací a dekorativní efekt nátěru.
Pískový materiál použitý pro pískování by měl mít vlastnosti tvrdý, hranatý, suchý (obsah vlhkosti < 2 %) a bez zeminy a jiných nečistot. Mezi nimi lze volbou abrazivní měděné rudy dosáhnout lepšího účinku odstraňování rzi. Velikost částic písku by měla být 0.5-1,5 mm, který by měl být před proséváním vysušen a uložen v kůlně nebo uvnitř. Optimální tlak trysky je v rozsahu 6,2MPa-6,9MPa a tryska by měla být vyměněna včas, když se průměr otvoru zvětší o 25 %. Vzdálenost mezi tryskou a povrchem matricové trubky by měla být řízena na 100-300 mm a části bez pískování by měly být před pískováním chráněny. Vhodný úhel mezi směrem vstřikování a normálou povrchu trubky matrice je 15 stupňů -30 stupňů . Stupeň pískování je SSPC SP10 (Sa2.5), to znamená téměř bílé pískování: povrch by měl být bez jakýchkoliv viditelných mastnot, nečistot, prachu, oxidu, rzi, barvy, oxidů, produktů koroze a jiných cizích látek, pouze malé množství skvrn je povoleno a plocha skvrn nesmí přesáhnout 5 % celkové plochy povrchu.
3. Kontrola prostředí stříkáním
Před lakováním věnujte zvýšenou pozornost faktorům prostředí stavby, jako je suchost, cirkulace vzduchu, světelné podmínky atd. Okolní teplota by měla být řízena v rozsahu ne méně než 5 stupňů a ne více než 40 stupňů. Pokud jde o relativní vlhkost, obecný požadavek není vyšší než 85 %, pro akrylový mezinátěr, polyuretanový vrchní nátěr (I-990), relativní vlhkost by neměla překročit 80 %, anorganický zinkový základní nátěr (I{{5} }) je-li relativní vlhkost nižší než 55 %, je nutné zvážit použití páry nebo rozstřikované vody a další opatření ke zlepšení relativní vlhkosti. Povrchová teplota kovu by měla být vyšší než 3 stupně nad teplotou rosného bodu, jinak musí být konstrukce nátěru zastavena. Venkovní výstavba je zakázána za deště, sněžení, mlhy a při větru přesahujícím stupeň 4. Pokud je na lakovaném povrchu námraza a rosa, je přísně zakázáno provádět stavbu. V prostoru stavby musí být zajištěna cirkulace vzduchu a během procesu lakování a vytvrzování je třeba zabránit poletování prachu a jiných cizích těles.
4. Kontrola tloušťky barvy ve spreji
Často panuje mylná představa, že čím silnější je nátěr, tím lépe, ale není tomu tak. Příliš silný nebo příliš tenký povlak má své nevýhody, příliš tenký povlak povede ke špatnému antikoroznímu výkonu, povrch obrobku snadno zreziví a může způsobit vypadávání barvy kvůli příliš křehkosti; Pokud je povlak příliš silný, způsobí vysoké vnitřní pnutí, což má za následek praskání a deformaci, a je snadné způsobit problémy se vzhledem, jako je akumulace toku, a odpovídajícím způsobem se zvýší náklady. Proto by měla být tloušťka nátěru přiměřeně upravena do vhodného rozsahu podle různých typů použitých nátěrů. Tloušťka nátěru se obvykle měří přístrojem na měření tloušťky nátěru, aby se zajistilo, že tloušťka každého nátěru splňuje požadavky procesu.
5. Zkouška přilnavosti nátěru
Přilnavost nátěru má zásadní vliv na výkon a životnost nátěru. Pokud je přilnavost nedostatečná, nátěr odpadne. Mezi běžné testovací metody patří mřížková metoda a tahový test. Aby bylo možné rychle a snadno otestovat přilnavost barvy, lze použít přenosný vytahovací zkoušeč přilnavosti k jednoduché, efektivní a přesné detekci přilnavosti barvy. Obecně platí, že otevírací síla větší nebo rovna 5 MPa může splňovat antikorozní požadavky velké většiny prostředí použití.
6. Požadavky na kvalitu laku ve spreji
Antikorozní základní nátěr uvnitř nádoby a potrubí by měl být nastříkán rovnoměrně a neměly by zde být žádné vady, jako je visící proudění, částice a bubliny.
Hotový nátěrový film by měl mít vlastnosti pevné, krásné a velkorysé, vzhled rovného povrchu by měl být hladký a hladký, barva je jednotná a jev chybějících a nesprávných nátěrů je přísně zakázán.
Pokud se nátěrový film na povrchu nádoby a potrubí jeví jako pěnivý, stékající, dírky, infiltrace barvy, pomerančová kůra, vyblednutí, odpadávání a odlupování atd., je nutné jej oříznout.
Lakovací film by měl dosáhnout suchého stavu, nepřilnavý a mít určitou tvrdost (škrábání nehtů bez škrábanců).
Barva nátěrového filmu by měla být v souladu s barvou produktu společnosti (vizuálním kontrastem s barevnicí).